Bílé lístky

25.06.2014 04:33

… krásné středeční odpoledne, únava po týdenním tréningu dosahuje v létě čím dál vyšších stupňů !!! Ale je středa ! Díky bohu … v myšlenkách a v pološoku z úžasné odpočinkové středy jdu po rozpálené dlažbě wudangské ulice, která na svém jednom konci ústí do paláce Yu Xu Gong, založeného kdysi před 600 sty lety a na druhém konci, po překonání několika , i rušných křižovatek, u řeky protékající městem.

Letmo prohlížím výlohy, které již znám z paměti. Vím přesně kde uvidím hezké tváře mladých prodavaček oblečení, suvenýrů, nebo skvělé polévky, které mě svým temperamentem a pro zdejší módu typicky krátkými šaty, dokáží vytrhnout z myšlenek na blížící se tréninkové páteční ráno, pot, bolest, stres, únavu …

Dobrý den strejdo !!! přerušila mé snění v pochodu malá roztomilá číňanka … sklonil jsem hlavu směrem odkud se ozval milý hlásek holčičky. Tmavá očka a nosík na ušmudlané dětské tváři, krásné černé, rovné, lesklé vlasy, mnohem hezčí než mají panenky Barbie nebo které vidíme v kreslených filmech …

Kam jdeš strejdo ? Ahoj malá kamarádko … odpověděl jsem. Blablabla … zněla v mých nastražených uších následující čínská slůvka mé nové asi šestileté kamarádky. Chceš kvítek ? porozuměl jsem !!! natažená dávající ručka s malým kvítkem pomohla mé chabé znalosti čínštiny. Mám jich spoustu, pokračovala malá víla a druhou ručkou vytahovala hrst malých kvítků z kapsy krásných ušmudlaných  šatiček , které snad u nás nosí jen princezny.

Děkuji, poděkoval jsem sebevědomě, neboť slovo děkuji už umím velmi dobře :o) Následoval dlouhý monolog děvčátka, který byl velmi poutavý i když jsem nerozuměl téměř ničemu. Jedno jsem,ale pochopil, malá slečna chtěla abych šel s ní. Tak dobře, řekl jsem a vložil svůj osud do rukou odvážné školačky. Holčička mluvila a mluvila, až jsme došli před vchod domu kde bydlela. U vchodu už čekala maminka … cítil jsem se zvláštně, ale nebylo to nepříjemné … jak by asi reagovala česká maminka, kdyby si malá holčička přivedla takového kamaráda ? Rozloučili jsme se velmi přirozeně. Ahoj strejdo … zamávala holčička ručkou plnou kvítků se žlutým středem a bílými lístky. Ahoj … odpověděl jsem a s úsměvem mířeným na holčičku i maminku jsem se vrátil zpět ke svému horkému, středečnímu odpoledni …

₪  

Když jsem se před časem procházel po městě s mou wudangskou kamarádkou, byla trošku nesvá a svěřila se, že Wudang  je prý malé město a všichni se znají. Že pro ni není dobré se procházet s cizincem, protože přijde do řečí. I když jsem to chápal říkal jsem, že přece o nic nejde, že neděláme nic špatného.

Zajímavé je, že jsem se cítil stejně jako ona, když jsem potkal malou školačku a ona se se mnou začala velmi hlasitě bavit a nic kolem ji nezajímalo. Holčička mi dala lekci. Děti jsou bezprostřední a svobodné bez ohledu na situaci. Dospělí moc přemýšlí o tom co si myslí druzí … Díky princezno … mám se od tebe ještě co učit …

Více zde: https://wudang-foto-kungfu.webnode.cz/